Prosím pozor: Prohlížíte si neaktualizovanou archivní podobu stránek.
Pro aktuální informace navštivte www.jakubzahradnik.com

NOVINKY 2008

To, že nejsem klavírista, mi pomáhá hrát na klavír
Rozhovor Ivana Kotta s Jakubem Zahradníkem

Jak probíhalo nahrávání alba LISTEN...? Jaký podíl měla hudba předem zkomponovaná a jaký hudba vznikající improvizací během nahrávání?

Ačkoli je to pro mě nezvyklé, neměl jsem v nahrávání žádný plán, protože improvizace musí zkrátka "jen" plynout. Nejprve jsem si pronajal sál hudební školy, kde stojí jednička Steinway, která bývala v Rudolfinu. Netušil jsem absolutně, jestli z toho něco vůbec vyleze. Bylo to v noci. Hrál jsem asi tři hodiny, v sále byl jen zvukař, ladič a jedna kamarádka klavíristka. Natáčeli jsme to na mé přenosné digitální nahrávací zařízení a vlastní mikrofony AKG. Vyšly z toho mé "Meditace", což je druhá část dvojalba LISTEN.... Pak jsem se stavil u firmy Bohemia Piano a tam mi poradili, kde mají klavír, na který se dá nahrávat ve studiu. Domluvil jsem si natáčecí frekvenci a zase hrál až do úplného vyčerpání nápadů. Tentokrát jsem měl v hlavě některá témata, která jsem chtěl rozvíjet. Studio bylo vybaveno analogovým pultem a mikrofony byly ty slavné od Neumanna. Tamní klavír byl ale menší, byla to trojka a já chtěl natáčet zase na to největší křídlo, které jediné má pořádnou zvukovou kapacitu, hlavně v basech. Tak jsem se ptal člověka, který mi vše masteruje, na studio s kvalitní jedničkou. Dostal jsem se do jedné vesnice za Prahou, kde byl k dispozici repasovaný Petrof ze sedmdesátých let, tedy zvukově křídlo, na jakých jsem vyrůstal. Tam měli mixážní pult s integrovaným hard disc recorderem a neobvyklý páskový mikrofon z 50. let. Pak už stačilo jen vybrat nahrávky, seřadit je za sebou, zmasterovat je a vydat to. U improvizací se bráním předem promyšlené hudbě. Jakmile něco promýšlím, dělám chyby. Pár takových okamžiků na nahrávkách taky je. Daly se buď vzít nebo vynechat.

Album bude pokřtěno při koncertu 28. ledna 2009 v Betlémské kapli. Plánuješ další sólové koncerty, nebo se soustředíš na práci s kapelou, která v současné době vzniká?

Sólové koncerty teprve zkouším. Obávám se totiž, že zvuk klavíru lidé nebudou chtít poslouchat celý večer, zvláště když hudba je jim neznámá. Mně táta (skladatel a dirigent) jednou řekl, abych si uvědomil, že nejsem žádný klavírista, i když na klavír hraji celý život. Od něho to mělo váhu, a tak jsem se tím trochu trápil. Pak se naštěstí řízením osudu ke mně dostala kniha Effortless Mastery od jazzového klavíristy Kennyho Wernera, jehož žákem je kupříkladu Brad Mehldau... Tu knihu bych doporučil každému muzikantovi. Vysvětlí vám, co je to strach v hudbě a jak se s ním vypořádat. V zásadě je to tak, že vědomí, že nejsem klavírista, mi pomáhá hrát na klavír. Jakmile totiž začnu svou roli brát moc vážně, jsem celý sešněrovaný a je konec. To bylo v roce 2000, kdy jsem si řekl, že zvuk piána je to, k čemu se musím vrátit. Hrál jsem doma v noci hodiny a hodiny, týdny a měsíce jen pánubohu. Ale přenést uvolnění z domova na pódium mi celkem trvalo. Začal jsem tou dobou koncertovat s Pavlou Kapitánovou a do představení často vsunul improvizaci. Vystupovali jsme například ve městě Hof v Německu a já si před začátkem jen tak hrál na piáno. Pak se otočím a zírám, že mě napjatě sleduje celý sál. Nebo jsem přišel v Praze do jednoho lokálu plného opilých lidí, a se svolením jsem tam začal hrát. Tyhle lidi, kteří řvali jeden přes druhého, jsem - aniž bych o to usiloval - doslova oněměl. To už jsem věděl, že svým hraním jsem schopen něco opravdového sdělit. Takových zážitků bylo víc. Třeba v Norimberku jsem byl na koncertě a promotéři se nějak špatně dohodli s bluesovou kapelou, která pauzu vzala za konec vystoupení, takže se její členové sbalili a částečně odešli. V sále bylo asi dvě stě stojících, rozjařených lidí a stálo tam křídlo Bösendorfer. Sedl jsem k němu a asi hodinu těm lidem hrál co mě napadlo a přidaly se ke mně černošské zpěvačky... Nebo jsem hrál v kostele, na srazu básníků, na benefiční akci a jinde. Po celé řadě takových zážitků a po několika letech jsem se osmělil sednout si a vážně nahrát pár improvizací. Chci v tom pokračovat, ale nemám plán kdy, kde a jak. Zkrátka až zas budu cítit tu potřebu, sednu ke klavíru, zapomenu na svět a zahraju.

Na letošní rok je ohlášena akce IMAGO TOUR. Můžeš sdělit něco víc k její náplni, především ke skladbě koncertů?

Tento rok mi bude pětačtyřicet a já si řekl, že už je na čase udělat něco většího. Vypsal jsem konkurz na zpěvačku, domluvil se s několika výbornými muzikanty a chodím po klubech a poslouchám, kdo by mohl kapelu ještě doplnit. Chystám poměrně velké turné a mnoho věcí jsem se rozhodl udělat jinak než doposud. Například takovou troufalost postavit projekt na sobě, nebo nesložit kapelu a management z kamarádů. Samozřejmě, že moji spolupracovníci jsou mi příjemní a přátelští a vytváříme si vstřícnou atmosféru, ale je v tom i naléhavost. Je to spojeno s rozhodnutími, která mi nejsou příjemná, takže momentálně třeba nepokračuji s kamarády, kteří se mnou dělali řadu let. Náplní IMAGO TOUR je má hudba. Ta, kterou skládám na básně svých anglických básnických kolegů, ta s mými českými texty a dost muziky instrumentální. Žánrově je to hudba poměrně nezařaditelná. Řekněme baladická. Koncert bude obsahovat písně s hitovým potenciálem, cykly písní, po kterých se tleská až dozní všechny části, mé sólové klavírní improvizace, a protože každý z mých kolegů skládá, chci od nich převzít také něco z toho, odkud jsou. Zbyněk Bureš je bluegrassový hráč a zpěvák, Sean Barry dělá keltskou muziku a Robert Fischmann je klasicky vzdělaný hudebník tíhnoucí k jazzu. Láká mě také to, že každý z nás hraje na několik nástrojů, tak že bychom si teoreticky mohli několikrát pro zábavu nástroje prohodit, ale tohle je moc těžká disciplína a rozhodně by výsledkem neměl být laciný efekt, neřkuli kašparství, takže z toho nejspíš sejde. Mám samozřejmě obavu, že vstupuji na trh v okamžiku, kdy média šíří hrozbu finanční krize, která může zapříčinit, že lidé nedají peníze za vstupenku. Silnější než mé obavy je ve mně ale přesvědčení o smysluplnosti mé hudby, a o tom, že se přece prosadit musí. A snění o hudbě, jakou lidé ještě neslyšeli.

Ptal se Ivan Kott


Konkurz na zpěvačku!
5.12.2008 - Pro Jakuba není zrovna jednoduché přemýšlet o někom, kdo nahradí Pavlu Kapitánovou. „Pár lidí se mě zeptalo, kdo bude zpívat její písně. Mě to fakt překvapilo, protože jí byly psané tak na míru, že si nedokážu představit, že by do nich mohl a vůbec i měl vstoupit někdo jiný, zůstanou prostě její“, říká Zahradník a pokračuje: „Je to už rok a půl od Pavliny smrti, já jsem od té doby pořádně nekoncertoval, ale mám nové písně a v květnu příštího roku začíná turné v Praze, po republice a po Evropě. Stavím kapelu, takže mě to logicky vede k přemýšlení o zpěvačce.“ Jenže kde najít tu pravou? „Když k tomu nedošlo přirozenou cestou, že se člověk prostě s někým potká, což v posledním období ani nešlo, tak jsem se rozhodl pro formu konkurzu“, vysvětluje Zahradník. Dozvíme se od něj ale jaká zpěvačka by to měla být? „Určitě je nesmysl, aby nahrazovala Pavlu. Bude to jiná kapitola. Může mít úplně jiný hlas. Nechci ani předem vymezovat, zdali by měla mít hlas vysoký či hlubší nebo kolik by jí mělo být. Je mi jasné jediné - že by měla mít v hlase prožitek, asi by měla mít už něco v životě za sebou. Samozřejmě musí umět zpívat česky, což vypadá takhle řečeno trochu hloupě. Ale nemůžu jí to zkrátka učit. A pak je podstatná angličtina a její výslovnost. Budeme hrát v cizině a tam je vždycky někdo, kdo si se zpěvačkou chce promluvit – pořadatel, producent, diváci, novináři... Proto i muzikanty do kapely jsem vybral tak, aby angličtina nebyla žádný problém. Já mluvím anglicky dobře, tak jsem vybral ty, co mluví ještě líp“, usmívá se Zahradník. Jeho náročnost je pověstná, ale neměla by případné adeptky odradit: „Výhodou konkurzu je, že otevírá vždy nové možnosti, je opravdovou startovní čárou. Může přijít i někdo, koho znáte a najednou ho vidíte v novém světle. Nedokážu proslavit někoho ve smyslu Superstar nebo X-faktoru, ale postavil jsem solidní management, báze na které děláme je profesionální, a tak hledám někoho, kdo už je zkrátka IMAGO“. (smích) Pozn. - Imago se jmenuje nové turné, sám význam slova znamená „zcela vyvinutý a pohlavně dospělý hmyz“. Že by tohle bylo to, co Jakub Zahradník hledá?


VIDEO: klip „FOR KATHY“



1.12.2008 - Výsledkem letní cesty na sever Anglie je hudební videoklip a první díl dokumentu. Jakub Zahradník využil toho, že jeho nový spolupracovník, filmový dokumentarista Oliver Malina Morgenstern, pobýval zrovna za Lamanšským průlivem a oba se sešli v severovýchodoanglickém městě Newcastle. Odtud podnikli několik výprav do universitního města Durhamu, kde stojí obrovská a prastará katedrála, na mořské pobřeží a do kraje Northumberland, který leží na hranici se Skotskem. Jejich zasvěcenými průvodci byli básník Keith Armstrong a básnířka Katrina Porteous. Cesta to nebyla náhodná, Jakub Zahradník totiž zhudebňuje básně obou svých anglických kolegů. Výsledkem této cesty bylo také natočení asi sedmi hodin hrubého filmového materiálu. Oliver Malina Morgenstern z nich zpracoval hudební videoklip. Vidět na něm můžete nejenom několik „Kathy“ (a není tajemstvím, že jedna z nich je Jakubova Kateřina), ale také Keitha a Katrinu. Zanedlouho přineseme také Oliverův dokument.


IMAGO TOUR – první termíny koncertů
21.11.2008 - Imago je podle slovníku cizích slov „zcela vyvinutý a pohlavně dospělý hmyz“. Chceme tím vyjádřit, že „už i my jsme dospěli a můžeme sami být Imago“ (v psychologii idealizovaný obraz zpravidla rodiče). To je jistě poněkud troufalé, ale zároveň nezbytné. Imago Tour začne v Kapli Betlémské v Praze. Termíny premiér byly stanoveny na čtyři po sobě jdoucí čtvrtky, a sice 21. a 27. května a 4. a 11. června 2009. Předcházet jim bude několik koncertů mimo Prahu. Poté už čeká rozšířenou Imago partu premiéra multimediálního koncertu na Lipně. Další podrobnosti budeme přinášet na těchto stránkách, kde bude také možné objednávat vstupenky.


2CD Listen na iTunes i v kamenných obchodech
7.10.2008 - Právě vydané klavírní opus Jakuba Zahradníka je už na pultech obchodů. Německý partner zajistil prodej přes iTunes. Distribuci po ČR zajišťují firmy Radioservis a Classic. Protože se jedná o poměrně neobvyklý titul (klavírní improvizace), je určitě jistější se obrátit v případě zájmu přímo na ně. Společnost Radioservis má reprezentativní prodejnu u Rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. Zde dvojcédéčko určitě koupíte. Pro zájemce o skladby ve formátu mp3 odkazujeme na světovou společnost iTunes.


Romské děti zazpívaly při mši v Pohorské Vsi
28.9.2008 – Poslední pouť se tu konala v roce 1944. Díky Okrašlovacímu spolku TEREZIE se v srdci Novohradských hor začíná něco dít. Podobná zpráva vás na těchto stránkách může překvapit, ale čtěte dále a pochopíte... Pohorská Ves leží nejenom v srdci Novohradských hor, ale tak nějak i v srdci Jakuba Zahradníka. Ten si zde před časem pořídil pozemek a maringotku, seznámil se s některými místními občany, založil s nimi výše zmíněné občanské sdružení, stal se jeho jednatelem a dává své schopnosti ve prospěch kulturního života zdejšího mikroregionu. Okrašlovací spolek vedle svých dalších aktivit uspořádal v letošním roce první pouť v novodobých dějinách Pohorské Vsi. Kdy tu byla poslední nám řekli němečtí rodáci z této obce. Okrašlovací spolek je na tu letošní slávu pozval, dorazilo jich asi dvacet ze vzdálenosti i mnoha set kilometrů. Pomohli vystrojit parádní mši, kterou celebroval P. Pavel Šimák a při níž Chrámový sbor a orchestr z Velešína pod taktovkou Marie Peškové zahrál Mozartovu „Spatzenmesse“. Část propria dokomponoval Jakub Zahradník a secvičil ji s místními muzikanty a čtyřmi romskými dětmi. To vše se odehrálo v sobotu 27.9.2008 a podrobnosti se dočtete a fotografie naleznete na www.podhorskaves.cz. Okrašlovací spolek má ve svém programu vedle menších aktivit především opravu místního kostela Sv. Linharta, který je v zuboženém stavu. Nemá ani strop, ani podlahu a letos musela být snesena i věž, protože hrozila zřícením. V budoucnu by kostel měl být vzhledem ke své pohnuté historii využíván jako „Centrum smíření kultur“.


Jakub Zahradník zahrál Pavle Kapitánové
30.8.2008 - Koncert na náměstí v Dobřanech pořádal Aleš Brichta. V Dobřanech bydlí rodiče a sestra Pavly a také její dcera Maruška, které jsou dva roky. Byl to rockový koncert a při něm plné náměstí. Nápadem Aleše Brichty bylo zavzpomínat na Pavlu Kapitánovou (zemřela při autonehodě při návratu z koncertu 22.7.2007). Vedle Aleše, který Pavle umožnil vstup na velká pódia, zahrálo v pátek 29. srpna i několik jejích přátel, například Second Band Michala Cermana. Vsuvkou do programu bylo klavírní připomenutí šansonů, které s Pavlou hrával Jakub Zahradník. „Bál jsem se, aby to nepůsobilo jako Nedělní chvilka poezie. Přece jen lidé přišli na rockový koncert a samostatné piáno je nemuselo bavit. Ale měl jsem nakonec pocit, že lidé spíše poslouchali. Samozřejmě, v té pokročilé hodině a v tom rambajzu to byl risk, hluk jsem ale přestal vnímat, jakmile jsem začal hrát. Jsem nakonec rád, že jsem to mohl pro Pavlu udělat. Za mnou probíhala projekce z DVD, které jsme zkompilovali pro vzpomínkový koncert v klubu Kain v březnu tohoto roku. Jen bych už nechtěl ten smutek dál moc živit, je takhle už dost velký. A „Pavka“ by asi také nebyla úplně pro.“


OBRAZEM: Zárodek nové kapely měl první zkoušku
23.7.2008 - Sean Barry, Zbyněk Bureš, Robert Fischmann – to jsou jména vynikajících muzikantů, kteří se stali základem nově vznikající kapely. Fotografickou reportáž Věry Sailerové z altánku v Třebotově najdete zde


AUDIO: Poslechněte si nejnovější demosnímky zde
28.6.2008 - Důležité upozornění: nahrávky nejsou určeny k veřejnému vysílání nebo provozování. Na snímcích slyšíte Jakubovy severoanglické písně. Jde o demoverze. Nejlépe bude, když se autora zeptáme na jeho vlastní komentář: „Five Sea Songs - pro mě to byla pěvecká premiéra. Asi před rokem jsem natočil tyhle demosnímky s tím, že bych je rád nabídl Marku Knopflerovi, kterého obdivuji. Ale vůbec jsem se k němu nedostal. S písněmi mi pěvecky pomohla Katka García. Vynikající česká zpěvačka a moc příjemná žena, která ale žije v Irsku, a tak je pro spolupráci pro mě vlastně ztracená. Jednu píseň zpívá Jan Karez. Snažíme se znít co nejvíc autenticky, ale moc se to nedaří. Katrina Porteous, autorka těch básní, které jsem zhudebnil, píše ve starém northumberlandském nářečí, jaké používali rybáři naposledy před x léty a kterým už dnes vůbec nikdo nemluví. Z nahrávky slyšíte vedle mého elektrického klavíru a zobcové flétny také harmoniku Charlieho Slavíka, keltskou harfu Seana Barryho, steel kytaru Zbyňka Bureše a v jedné skladbě příčnou flétnu Vaška Sýkory. Natočil jsem to celé doma a nechal smíchat ve studiu. Přidal jsem tam ještě jeden song jen v piánu, kterému pracovně říkám Letterland, jako dedikaci Mr. Knopflerovi. Později jsem odjel do Newcastlu s tím, že tam najdu pro tuhle muziku místní zpěvačku a zpěváka, to se mi ale nepovedlo, nejspíš jsem nehledal na správném místě. Takže už to vypadá, že se budu muset naučit rybářskou northumberlandštinu sám, a to ještě ke všemu nejen já... Koneckonců může být nakonec verzí víc. Třeba až pojedeme hrát na Britské ostrovy, tak se tam někdo vhodný najde. A lidé na kontinentě nám naši výslovnost určitě odpustí...“