Prosím pozor: Prohlížíte si neaktualizovanou archivní podobu stránek.
Pro aktuální informace navštivte www.jakubzahradnik.com

Jakub Zahradník - ukázky z textů

PÁN NA HOLENÍ

Tak velkýho člověka
už asi nenajdu
co by se vzdal všeho
a vzal mě na chajdu
na farmu lososovou
do tyrkysovýho moře
kde bych mohla vodpočívat
utopit svý hoře

Já bych mu pro změnu
vohřála kulajdu
zatopila v krbu a
dělala vrbu „dobrajdu“
Konečně se ňákej prám
katamaran škuner
zjevil na horizontu
já jsem tu sice sama
ale na chlapa snad abych stála frontu!

Hned byl k snídani kaviár
k vobědu chateaubriand pro dvě osoby
a večer
pak najednou nezbylo
už ani na boby
Tak velkýho člověka
asi dávno není
ikdyž –
kam hodim voko – –

Další pán na holení!


SAD V BÍLÉM SVĚTLE - audio [8,5 MB]

Tak to světlo svítí dál
jó tak to bílý světlo svítí dál
je na planetě utajenej grál
i když se tomu zrovna někdo smál
a jenom kvůli němu lidem odpouštím
sama se v jeho stínu rozpouštím
jó pardón pardón nevadí
ještě snesu trochu toho zla

Tak podle plotu mě to táhne dál
jdu po štěkotu tam co klášter stál
jdu pro nicotu kde jinej ostrouhal
a jdu dál přes železniční val
táhne mě to kupředu
na tu starou zahradu
jó pardón pardón nevadí
ještě snesu trochu toho zla

To bílý světlo to je věčný
jak ho nepoznáte nejste vděčný
dech kostí – habal garmin – v něm vane
já čekám že se něco stane
jen kvůli němu ještě něco lidem odpustím
než se sama do něj rozpustím
jó pardón rešpekt nevadí
ještě budu rozdávat chvíli trochu dobra

Tak za oblohou mě to táhne dál
takový ticho jak když ztichne sál
a přece že by tu se mnou někdo stál
něco mi radil podával
hledám svoji zplevelenou zahradu
nenacházím klíče plot i bránu do sadu
jó pardón pardón nevadí
ještě budu rozdávat chvíli dobro

[solo]

... pardón pardón nevadí
už není dobra ani zla

Já vám odpouštím odpouštím odpouštím
a už se rozplývám mizím rozpouštím
život je od zdi ke zdi
z mlází do houští
vznikaj tu bílý místa jak někde na poušti
co se to stalo s mojí álejí
kořeny s hlínou se tu válejí
jó pardón pardón nevadí
ještě snesu toho zla krapet

To světlo svítí bez stínu je grál
malej kluk si s ním teď na zahradě hrál
já jdu do neznáma koukám do všech stran
jsem jako vánek jindy uragán
cestou plaším samý hejna vran
jó pardón pardón pardón
pardón pardón pardón
pardón pardón pardón
pardón pardón...
nevadí – –


POSELSTVÍ STEPHANA WUNDERHORNA

Vesna větry smývá poslední sníh
na kopci Mnich muž či spíše jinoch
jezdí na saních
A s ním se osud vozí jak lehounký vzdych
vždyť je to Stephan Wunderhorn
z Merkendorfu kmán
co touhou v svět je hnán
a zůstal nepoznán – ten pan inkognito

Zatím co jaro vchází po údolích
ve hradbách ticho za okny tma
všichni na postelích
Náhle nocí zazní zvonivý smích
to zas je Stephan Wunderhorn
co brousí ostří hran
když bloudí kol tří bran
a hlásá pro nás naděj – –

Což necítíte
co už dávno tady je
a to je ráj
Jak ptáci zpřetrhali sítě
a je jich zase
plnej kraj

Kdo myslí si že město dělaj ulice a náměstí
je blázen jako ten co plní police je bez štěstí
zrovna jako ten co hlídá pozice je štěnice
johó!

Což necítíte
co už dávno tady je
a to je ráj
Ví každý dítě
že takhle to má být
proto se děti maj

Vždyť život nedělají jenom obchody a podvody
ani halí belí lebky zelí bordely a hospody
ale lidskej duch tak uvolněte vzduch pro svoje osudy
johó!

Jenže Stephan si na vlně euforie mnoho neužije
dřív přiletěl škrpál – teď už ani to
jen někdo třískne okenicí
a zase se dál spí – –

Tak jak osud krouží po nárožích
z Kapesní brány vše vidí stařec
snad tajný mnich
Něco sobě šeptá když slyší ten smích:
„To ty jsi Stephan Wunderhorn
co zůstal nepoznán
tebe zasvětím
neb jsi svůj a sám!“

Což necítíte
co už dávno tady je
a to je ráj
A snad se nebráníte tím
že jste to vy
co se moc ptaj

Kdo myslí že si myslí jak to chodí ve zdech márnice
a vidí snad i dál jako ten gurmán co jí z várnice
tak potěším ho nejvíc když mu řeknu: „další tvárnice...“
Johó! Johó! Johó!!

Jednou Stephan zmizel
snad zlomil si vaz
něco však přec po něm zbylo
– neznámý vzkaz


OČI KOLOUŠČÍ - audio [5,6 MB]

Nechtěla jsem na tebe šít tuhle boudu
nechtěla jsem tahat tyhle věci k soudu
to tys mě nutil plavat proti proudu
už na tobě taky tolik nevisím
Jednous mě přestal správně líbat na rty
začal jsi chodit na podivný rauty
a zamíchal jsi při tom naše karty
mě už to ani tolik neděsí

Přesto tě mám
ještě trochu ráda
i když zvoral jsi to fakt moc
já ptala se co je to za nemoc
Přesto tě mám
ještě trochu ráda
ale teď už jsi nade mnou
ztratil moc

Už mě nebavily tyhle naše vády
a tvý věčný existenční pády
pak jsi začal mít do toho spády
nechals chladnout mý oči kolouščí
Tak jsem začla bejt na tebe tvrdá
myslím že dovedu bejt taky hrdá
nejenom ta co věčně v koutě sedá
a snáší tvoji lásku krkavčí

Přesto tě mám
ještě trochu ráda
i když zvoral jsi to fakt moc
byla to jedna dlouhá temná noc
Přesto tě mám
ještě trochu ráda
teď už je pozdě volat
o pomoc

Zbyly z tebe jenom cáry
blbý kecy samý láry–fáry
zaplaťpánbu za ty dary
že s tebou bejt už více nemusím

Přesto tě mám
ještě trochu ráda
i když zvoral jsi to fakt dost
byla jsem pro tebe žena růže i ta kost
Přesto tě mám
ještě trochu ráda
ale teď už jdu jinam
pro radost


EXILE STREET / POUŤ PŘES VYHNANSTVÍ

Já doufám znáš cestu k panství
kam všechny poutě jdou
až tě provedou
přes vyhnanství

Po ní se dej tam kde se sklání
čím dřív tím k sobě blíž
mě slyš a sebe tiš
nenech se ranit

Z propadlých vod znám tvou tvář
a z korun stromů svatozář...

Já se ti dávám
plníš mě úžasem
stačí jen říct
tady jsem

Já doufám znáš
kam dojít máš
na světě není nic jisté
jen svazek náš

I hope you know the way to the manor
Where all journeys lead
Right through Exile Street
Of neon glamour

Go where it takes a gentle bow
When no one will be near
But yourself to lend an ear
Don't let them tell you how

Deep-flowing waters know your face
And in the trees your halo stays...

I give you all of me
Wonder is your name
Just say a word
And here I am

I hope you know
Where you must go
The world is full of guise
Save for the two of us