Prosím pozor: Prohlížíte si neaktualizovanou archivní podobu stránek.
Pro aktuální informace navštivte www.jakubzahradnik.com

K prohlédnutí původní prezentace Pavly & Jakuba klikněte zde

 

Leoš Horák: Díky, Pavlo


Předneseno 1. srpna 2007 v plzeňském krematoriu

pohreb_pavla_01.jpg (210401 bytes) Vysoce vážení rodiče Pavly Kapitánové, Olgo a Josefe. Její sestro, Olgo, a příteli a otče její vysněné a milované dcerky Marušky, Rogere. Její vážení přátelé, kolegové a příznivci. Vážení hosté. My žijící žijeme život v bezpočtu možností. Smrt je ovšem naše možnost nejvlastnější, nezastupitelná a nepominutelná, bezevztažná a nepředstižitelná. Pro nás živé, ať o tom víme nebo ne, není smrt jen tečka za větou, ale věta sama, která se nese jistým pohybem, obloukem ke svému uzavření tak, že to uzavření je už v celém tom pohybu, v melodii, která tu větu nese… V noci na neděli 22. července, se zcela náhle a nepředstavitelně uzavřela existence Pavly Kapitánové. Smrt je pro nás všechny nejsvrchovanějším tajemstvím, nejúděsnějším a nejúžasnějším mystériem. Pavla už tímto mysteriem prošla. Její mocný, vášnivý a tolik citový a ostýchavý hlas zní dnes již někde v nepostižitelných hloubkách vesmíru, možná jí země byla příliš lehká. Autentická úzkost tváří v tvář smrti je prostoupena zvláštním klidem a tichem. V jasné noci této nicoty vyvstává původní zřejmost jsoucna: že jsoucí jest! Bez zřejmosti onoho „že“ není žádná pohreb_pavla_02.jpg (88692 bytes) svoboda, žádné bytí sebou samým. Úzkost je v tajném svazku s radostí a štědrostí tvořivé touhy. To, že jsoucí jest, uměla Pavla, jedna z mála na celém světě, vyzpívat. Uměla ve zvláštním klidu přírody naslouchat tichu bytí. Se svými psy z útulku prý trávila celé dny v parcích a lesích, aby pak večer na koncertu strhla publikum svou radostí, štědrostí a touhou. A také svým smutkem a vášní, vášní k absolutnu. Svou svobodou. Sám jsem Pavlu osobně prakticky neznal, jen z koncertů, letmých setkání a letmých úsměvů. V tom posledním, nahoře v Černé labuti, jsem četl vášeň a ostych, ovšem že ne vůči mně, ale vůči bytí vůbec. Vím, že Pavla věděla, co znamená být. Důvěrně znala rytmus a melodii bytí. A byla, jak vím od jejích nejbližších, vždy svá, autentická, ryzí, čistá a poctivá. Nikdy se nenechala zlákat ďábelskými pozlátkami show byznysu a lacinou popularitou. Všichni víte, že Pavla zpívala a hrála i v řadě muzikálů, že byla schopna a ochotna riskovat, že měla svou, v opravdovosti své existence zakotvenou autoritu, že dokázala být duší realizačních týmů, byla spolehlivá a duchovní. Všichni víte, že se Pavla podílela na řadě dalších projektů. Že měla ráda Janis Joplin a Evu Olmerovou a snažila se připomínat hudební odkaz těchto nešťastných a závislých žen. Sama nezávislá, vyzařující štěstí, zvlášť teď, kdy se sama stala matkou. Tady je osud přespříliš krutý, byla by hodně dobrou matkou. Víte, že Pavla pohreb_pavla_03.jpg (286884 bytes) spolupracovala s Alešem Brichtou, že měla svůj Band… Zpívala rock, blues a… šanson. Sám jsem bytostně přesvědčen, že se její umělecké dílo završilo právě zde. Ve spolupráci s Jakubem Zahradníkem odzpívala a naštěstí i nazpívala řadu mysteriózních písní, jejichž čas teprve přijde. Jejich koncerty měly rituální charakter. Sami dva, muž a žena, kdesi na počátku, se zkušeností celých dějin lidstva. Bylo, jest a bude. To je oč tu běží. Po Pavle tady zůstává nebetyčný kráter. Zvlášť soucítím s její rodinou, vím, že ta bolest je nezahojitelná. A nepříčetnou lítost cítím s Maruškou, že si nemůže dál užívat své skvělé mámy. Ale, vždy s největším rozechvěním jsem poslouchal Poselství Pavly Kapitánové (Jakub a Stephan Wunderhorn snad prominou): „Což necítíte / co už dávno tady je / a to je ráj.“ Pavlo, díky Vám, ač jste nás opustila, můžeme ucítit to, co už tu dávno bylo, jest a bude. Ráj. Díky, Pavlo.