O MUZIKÁLU

Historie muzikálu Pump Boys and Dinettes…

New York, Broadway, únor 1982. V Princess Theatre má premiéru tehdy již ve městě známá muzikálová country show Pump Boys and Dinettes. Producenti doufají, že se nový muzikál ve tvrdé konkurenci prosadí. Předchozí příznivé přijetí v Chelsea West Side Arts Theatre (červenec´81) a Collonades Theatre v Greenwich Village (říjen´81) dává tušit úspěch. Ten se opravdu záhy dostavuje a Broadway zažívá 573 představení v řadě. Následuje zájezdová šňůra po Spojených Státech a od listopadu´84 hostí muzikál Chicago až do roku 1990. Neutuchající zájem publika vyjádřený počtem 1948 repríz znamená místní absolutní rekord!

Později jsou Pump Boys and Dinettes inscenováni ještě mnohokrát v různém obsazení a v různých zemích světa. Kiki Dee účinkuje v roli Rhetty na londýnském West Endu. Zatím zřejmě poslední evropskou verzi zažívá v r.1996 Holandsko, v USA je muzikál populární dodnes a střídavě se objevuje v celé řadě měst.

Nyní uvádí tuto hru v češtině a pod výhradní patronací společnost PAGAT ULTIMO MUSICAL PRODUCTIONS ode dne 29.10.1998 v divadle U hasičů v Praze 2 (bývalém divadle S+H).

Ale vraťme se na samý počátek vzniku muzikálu. Pianista Mark Hardwick a kytarista Jim Wann spolu hrají jedno léto 5x týdně v restauraci Cattleman v New Yorku. Angažmá je příliš poklidné na dva mladé muže plné nápadů. Nechtějí se propadnout do každodenní hráčské šedi, a tak začínají publiku nabízet vlastní písně a také bláznivé převleky. Nejoblíbenější se nakonec stanou pumpařské kalhoty s laclem, které jsou záminkou k předstírání, že oba hudebníci jsou ve skutečnosti po večerech muzicírující hoši od pumpy (Pump Boys). Ve stejné době připravují dvě mladé dámy, Debra Monková a Cass Morganová (tehdejší Wannova manželka) kabaretní vystoupení, v němž představují barmanky (Dinettes). Stačí, aby jednoho dne doplnily pumpaře v dříve zmíněné restauraci a ke vzniku show je už jen krůček… Přizváni jsou ještě dva staří přátelé a Jimovi spolužáci z Frog Level v Severní Karolíně John Foley a Mark John Schimmel.

Nápad, inspirace, náhoda? Kdo ví. Blízká budoucnost ukazuje jasně jediné: Pumpaři a barmanky je šťastné spojení, které vítězí všude, kam zavítá.

Původní verze, stejně jako mistrná nahrávka je dílem právě této šestice ryzích hudebníků, kteří dílo sami zpívají, hrají a doprovázejí na hudební nástroje.

New York Times o Pump Boys and Dinettes obdivně napsaly:

“Je to jedinečná směs country a hudebního divadla, malé vítězství týmové spolupráce. Toto představení je nejen oslavou, ale přímo ztělesněním hodnot jako je přátelství a drobné životní radosti… Pump Boys and Dinettes jsou osvěžující jako ledové pivo po míse pálivého chilli!”

O čem je vlastně muzikál BENZÍN A MEJKAP

Život u benzínky se může na první pohled zdát nudný a jednotvárný. Z takového omylu vás však přichází vyvést čtveřice pumpařů od té naší benzínky stojící při dálnici č. 57 kdesi mezi Smyrnou a Frog Level a jejich dva povedené protějšky – sestry Rhetta a Prudie, barmanky z přilehlého bistra U dvou kafí.

I. dějství

V písni PADESÁTÁ SEDMÁ se dovídáme, jak jsou všichni šťastni, že jsou kde jsou, neboť jejich život může běžet ve znamení volnosti. Ovšem jen do chvíle, kdy po nočním flámu pumpaře probudí telefon dotěrného strejdy Boba (VEDE SI SVOU). Bobův Hymer (jinde se zase praví winnebago) stojí na špalkách delší dobu, proto se strýc logicky domáhá jeho opravy. Je zřejmé, že pumpaři se zrovna nepředřou…

Pumpu vede “všeho schopný” motorkář Jim s kovbojem tělem i duší L. M.. Další z nich, Eddie, je především seladon, a tak všechna práce zbývá na přičinlivého a trochu překotného Jacksona.

Daleko více než z práce, mají chlapci potěšení například z toho, že u pumpy mohou navazovat kontakty s kráskami, které u ní zastaví. Kdo z toho však pražádnou radost nemá, je L. M., který se zklamal v dívce s toyotou (BER TO JAK CHCEŠ).

Svérázné sestry Rhetta a Prudie jsou pyšné na svou kávu, koláče a vůbec na své pohostinství, které nám představují písní U DVOU KAFÍ, z níž vyjde najevo, že mají chlapce pěkně omotané kolem prstu. Už jen proto, že “tady u pumpy vychází dva muži na jednu ženu” a jak se dovídáme dále, ve Smyrně je poměr dokonce tři ku jedné! Chlapci o obě sestry očividně stojí, ale kdykoli se o něco pokusí, mají prostě smůlu. Například Eddie. A proč? No, prostě proto, že je ze Smyrny…

Přesto, hned v zápětí se nám Prudie svěří: “JÁ TU ČEKÁM” na toho správného mužského, jenž podle jejího přesvědčení je určitě přítomen dnes v sále.

Pumpaři mají vedle řady jiných slabých stránek ještě jednu: rybářskou vášeň. V RYBÁŘSKÉ MODLITBĚ prosí dosti ironicky Boha, aby jim pomohl ráno najít udice, neboť se kvůli průtrži mračen uchýlili “k ballantinkám”. Odbočkou z děje je další píseň MUZIKÁLNÍ ŠTIKA pojednávající o Jimově dědovi, který kdysi v dávnu ulovil zpívající rybu. Ovšem děd nerozpoznal její hudební kvality, a tak “z dámy zbyla jen kost” a děd samozřejmě přišel o hvězdnou budoucnost.

O to více se Jim ve vzpomínkách vrací ke své pramáti, neboť NIC UŽ NENÍ JAKO DŘÍV

Pro svoji vášeň v rybaření (i alkoholu) Jim ovšem docela zapomněl na rande s Rhettou, což přeci “chlap, který má v hlavě mozek, nemůže udělat”. Rhetta a ostatní ho náležitě potrápí ve zlém snu BUĎ CHLAP, CO MÁ RÁD.

Je “padla” a se všemi přítomnými to začíná opět šít. Jdou si povyrazit, což je ztvárněno stepovým číslem CHLASTACÍ BOTY.

II. dějství

Končí pracovní týden, je pátek, den výplaty. Všichni, zvláště Eddie, se vyšňořili a v takové náladě je každý z nich ochoten poodkrýt trochu více své nitro. PUMPAŘI srší zdravým a nakažlivým sebevědomím a chvástají se od “co by tahle pumpa byla bez nás” přes “co by tahle highway…” až po “co by tahle země byla bez nás!”.

Jackson líčí své marné pokusy upozornit na sebe pokladní jménem MONA (která “by si na své vnady měla koupit zbrojní pas”) L. M. ho otcovsky chlácholí a vysvětluje mu, že “muži musí někdy stačit zůstat jen přítelem” (NOC, KDY DOLLY PARTON JSEM SKORO MĚL).

Poklidnou náladu naruší zřejmě nejpříjemnější přepad benzínové pumpy na světě: Prudie a Rhetta chtějí být za svou práci dobře odměněny. A kdo si dovolí zapomenout na spropitné, není prostě jejich TYP. Zpropitné si samy vyberou a využijí “odklizení” hochů k vzácné chvíli vyznání se ze svého hlubokého sesterského vztahu, k němuž teprve po letech dospěly, v baladické písni SESTRY.

Rhetta se pak najednou začne bouřit, neboť se už cítí z toho věčného pracovního koloběhu unavená a pro ni typickým slovníkem říká, že “MÁ CHUŤ SE ZDEJCHNOUT”. Jim přichází s originálním nápadem vzít winnebago strejdy Boba na záruční jízdu (když už ho Jackson konečně zprovoznil). Pokud ovšem záruční jízda v pumpařském stylu, tak ne kratší tisíce mil. Všichni naráz sedí v autě a jásají: “JEDEM NA FLORIDU!”

Tam se může konečně nejvíce blýsknout elegantní Eddie, který jde ukázat všem, jaký je borec. Bojuje za svou čest a ve znaku má NÁTĚLNÍK, ten hrdý symbol farmáře, jenž nosí stále na hrudi (a za žádných okolností ho nesundá). Jak ovšem dopadl v nejen boxerském ringu, ale i se ctí uvidíte sami.

Do plážové pohody však zasáhne opět telefonicky strejda Bob. Nedá se nic dělat, winnebago i jeho posádka musí zpátky domů. Vrací se zkrácená úvodní píseň PADESÁTÁ SEDMÁ. Je to ale návrat radostný a spokojený, protože “bez padesátý sedmý nemůžeme žít”.

Zbývá ještě diváky po takto dramatickém zážitku uklidnit a rozloučit se s nimi sborově tábornickým “PŮJDEM SPÁT”. A přijďte zase někdy…!